Eva Čeřovská
Eva Čeřovská se narodila 20. října 1952 v Praze. Divadlu, kterému propadla už jako malá holčička, se začala připravovat na pražské DAMU, kterou absolvovala roku 1975. Ihned po absolvování získala své první a zároveň poslední divadelní angažmá v královehradeckém Divadle Vítězného února (1975 – 1976), jehož členkou (dnes tato scéna nese původní jméno Klicperovo divadlo Hradec Králové) byla až do své předčasné a náhlé smrti. Čeřovská byla mladou a půvabnou divadelní představitelkou krásných duchaplných děvčat plných lásky a života. Pomáhala si svou přirozenou ženskostí, líbivým zjevem a krásným mladým hlasem. Na prknech divadelních ji mohli tehdejší návštěvníci Divadla Vítězného února zaregistrovat v inscenacích „Počestné paní windsorské“ (Anička), „Velkolepý paroháč“ (Stela), „Dům rukojmí“ (Cindy), „Hamlet“ (Ofélie), „Čtyři kapky“ (host), „Balada pro banditu“, „Bosá balada“, „Medvěd“, „Výročí“ či „Svatba“. Do českého filmu vstoupila Eva Čeřovská už během studií na DAMU. Za celou svou krátkou kariéru byla hlavně představitelkou mladých a často i rozjívených svižných křehkých děvčat. Bohužel její první filmová role se ani nedochovala. V povídce PYTAGOREJCI režiséra Tomáše Svobody představovala nevěstu (ženicha hrál Jan Kotva). Tato povídka měla být zařazena do povídkového snímku MATURITA ZA ŠKOLOU (1973). Při schvalování byla ale filmovými orgány shledána jako moc dlouhá a svým velmi groteskním pojetím nevhodnou k dalším třem povídkám. Měla být zařazena do dalšího filmu, do snímku PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (1975). Ani zde však nebyla připojena, uvedena nebyla ani v normální kino distribuci a filmové materiály (kromě fotografií) jsou dnes filmovými historiky považovány za ztracené… Proto za filmový debut Evy Čeřovské můžeme považovat až středometrážní dětský film ADAM A OTKA (1973) režiséra Jaromíra Dvořáčka, kde se představila jako prodavačka. Tato úloha svým rozsahem a závažností je přece jenom zanedbatelná a nevýznamná. Dětské hlavní role tohoto snímku stvořili Jan Gottlieb a Miriam Chytilová. Z dospělých herců si můžeme uvést například umělce Milenu Dvorskou, Vladimíra Brabce, Vlastimila Brodského, Karla Augustu, Věru Tichánkovou, Jana Teplého st. a další. Následující rok, rok 1974, byl pro herečku nejplodnějším. Stihla si zahrát až ve čtyřech snímcích. Byla Boženou v psychologickém příběhu Jaromíra Borka KVOČNY A KRÁL (1974) s Erikem Tabery, Milenou Steinmasslovou, Vladimírem Dlouhým a Janem Krausem v titulních rolích, kadeřnicí Ivankou v příběhu z jednoho Ženského domova ve staropražské ulici V KAŽDÉM POKOJI ŽENA (1974) Jaroslava Balíka a neteří Marie Zápotocké (Blažena Holišová) Věrou, jež v „historickém“ dramatu DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) představovala s Jaroslavem Drbohlavem (role Mirka) schematický proletářský milenecký pár. Tohoto roku přetvořila i svoji největší, divácky nejvděčnější a nejznámější filmovou kreaci zaměstnankyně skladu porcelánu a budoucí novomanželky (jejího ženicha hrál Jiří Krampol alias Stáňa) Věry v komedii Juraje Herze HOLKY Z PORCELÁNU (1974). Dalšími zaměstnankyněmi skladu byla nová síla Maruška (Lenka Kořínková), nafoukaná Slovenka Helena (Marta Rašlová), střelená Dana (Dagmar Veškrnová), svobodná matka Jířa (Jelena Šebestová), důchodkyně Janinka (Marie Rosůlková) a včele vedoucí skladu Světla Janíková (Míla Myslíková).
